Kolik kliknutí dělí od války vaše dítě?

Víc než polovina dětí v Česku je po pandemii online mnohem častěji než dřív. 82 % děti se na internet připojuje bez dohledu rodičů. Přitom jen polovina českých rodičů si uvědomuje, jaké nástrahy na jejich děti na internetu číhají. A o nebezpečí online radikalizace ví jen naprosté minimum rodičů i pedagogů.

Je logické, že se děti a mladiství během dospívání snaží porozumět životu, utvářejí si názory a hodnoty, a především hledají své místo ve světě. Online prostředí do procesu dospívání zasahuje čím dál výrazněji, ať jde o vliv youtuberů, sociálních sítí, online her nebo diskuzních fór a skupin. Děti se dostávají k obrovskému množství informací, ale často nemají šanci odhalit, nakolik jsou pravdivé, kdo za nimi stojí a jaký sledují účel. Zároveň hledají pocit sounáležitosti, což je dělá náchylnější k manipulaci. Pak už jen záleží na tom, na co na síti narazí. Bude to lekce pozitivního myšlení anebo nabádání k násilí?

Pro extremistické skupiny je zranitelnost dospívajících a online prostředí ideální kombinací k získávání nových členů mezi teenagery. Své oběti nejčastěji oslovují na sociálních sítích, v online multiplayer hrách (např. World of Warcraft, Roblox) a ve veřejných fórech. Rekrutéři v online prostoru sdílí zprávy nebo vtipné obrázky (memy) vyvolávající strach, hněv či nenávist vůči určité skupině lidí.

Těm, kdo o téma projevili zájem, nabídnou přechod do privátní komunikace přes e-mail nebo chatovací platformy. Následně s nimi sdílejí informace poukazující na určitý problém ve světě. Z toho pak viní nějakou menšinu nebo skupinu lidí. Tím upevňují v příjemcích nenávist a nenápadně jim podsouvají, že jediným způsobem jak „napravit svět“ je použit násilí. Kromě toho je přivádějí do online skupiny stejně smýšlejících lidí. Skupina se v podstatě chová jako sekta. Ve členech vyvolává pocit absolutní nedůvěry vůči vnějšímu světu. Snaží se oslabit vazby jednotlivých členů k rodině, přátelům nebo učitelům. Argumentuje tím, že ostatní neznají „pravdu“ o světě a mohli by jim chtít překazit plány. Pokud se radikalizace podaří, členové jsou plně oddaní skupině i dané ideologii. Jsou ochotní plnit příkazy vedoucí k násilí a společně se svou skupinou se připravují na válku.

Příkladem nám mohou být příběhy ze zahraničí:


Zdroj:
Estonská policie dopadla vůdce mezinárodní neonacistické skupiny. Je to 13letý chlapec - Romea.cz
Ve Francii jde za mříže 16letá dívka. Za plánování teroristického útoku dostala 3 roky | Svět | Lidovky.cz

Přestože prostředí českého internetu radikalizace zatím nezasáhla zdaleka tak výrazně, jako se to děje například v USA, Francii nebo Německu, spoléhat na to, že u nás se „nic takového stát nemůže“ by bylo nejen krátkozraké, ale i vysoce rizikové.

Stejně nebezpečná je i banalizace některých jevů. Asi všichni dnešní dospělí měli kdysi jednoho, dva vrstevníky, kteří v době dospívání inklinovali k extrémním názorům. A až na výjimky z nich „vyrostli“. Mimo jiné z velké části právě proto, že ve svém prostředí a době pravidelně naráželi na realitu, která s jejich názory nekorelovala. Dopadlo by to stejně, kdyby právě v tom nejkritičtějším období narazili na skupinu, která by je opakovaně ujišťovala, že ne oni, to svět kolem je divný a špatný, a v jejich extrémních názorech je podporovala?  

Právě podceňování některých příznaků může vést k tomu, že radikalizace bude nakonec daleko větší problém, než bychom předpokládali.

V čem je online svět nebezpečný?

Dospívání je období, kdy se mladý člověk seznamuje se světem tam venku a snaží se pochopit jeho pravidla. Zkoumá hranice, zjišťuje dopady vlastních rozhodnutí. Hledá se. Éra sociálních sítí a online her do tohohle klíčového procesu zasahuje způsobem, který nikdo nemohl předvídat. A protože virtuální svět má (zvláště pak pro generaci, která se s ním setkává odmala) mnohem jasnější pravidla, snadno se dostaví falešný pocit, že v něm máme větší kontrolu.

Spousta her, aplikací a sociálních sítí je navíc navržená tak, aby podporovaly vznik závislosti. Pomocí lajků nebo různých systémů odměn drží uživatele u sebe. Vzbuzují v nich dobrý pocit (dochází k uvolnění hormonu dopaminu) a skrze upozornění je nutí se co nejčastěji vracet pro další odměnu. Na začátku jde o nevinně vyhlížející zvyk, který se snadno překlopí do regulérní závislosti. Pro mladé lidi může být navíc výrazně snazší žít v online světě místo toho reálného. Ten se tím následně stává ještě nepochopitelnějším a nepohodlným.

K dospívání patří i to, že se člověk učí vytvářet vlastní názory na základě dostupných informací. To jde s internetem paradoxně o dost hůř – najdeme tu spoustu dezinformací. Některé kdosi pustil do světa z prosté hlouposti, jiné cestují sítěmi proto, aby sloužily k manipulacím. Sociální sítě jsou navíc postavené tak, aby skrze algoritmy čerpaly z naší historie vyhledávání a napříště nám servírovaly jen informace upevňující naše názory. Nikdo přece nechodí rád tam, kde s ním všichni nesouhlasí, že? Zdánlivá vstřícnost sítí není zadarmo. Opakující se obsah podporuje černobílé vnímání světa víc, než si myslíme, i u dospělých. Pro dospívající, kteří se ještě nenaučili vnímat informace kritickým způsobem a vyhledávat opačné názory, může být o to nebezpečnější.

Dospívající s upevněným radikálním názorem se dostává do složité situace. Stejně extrémní názor sdílí jen s omezeným počtem lidí, a tak je pro něj čím dál tím těžší zapadnout. Při hledání pocitu sounáležitosti je snadné podlehnout rekrutérům extremistických skupin. Nabídnou jim to, co jim svět vrstevníků a rodiny často upírá – souhlas, pochopení a oporu ve skupině. Začarovaný kruh se uzavírá. Skupina mladé lidí dál radikalizuje a postupem času je nabádá k násilným nebo ilegálním činům.

Radikalizace dětí a mládeže v dnešní době představují velké bezpečností riziko. Situace během pandemie, kdy děti trávily většinu dne na internetu, věci taky neprospěla. V době lockdownu radikalizace online prostoru vzrostla, řada dětí ve věku 13–17 let se aktivně podílela na přípravách teroristických útoků v Evropě. Zní vám tahle informace jako sci-fi? Bohužel není.

Začíná to nenápadně. Spoluhráči online válečných her, známí z různých platforem a chatovacích kanálů – dítě má pocit, že jsou jediní, kdo mu rozumí. Rodiče mu „střílečky“ zakazují, spolužákům připadají jeho oblíbené hry divné. V online prostředí konečně potkává někoho, komu může věřit.

Ve chvíli, kdy jsou rekrutéři a váš potomek „na jedné vlně“, pokračuje upevňování vztahu a, manipulace přes memy, piktogramy, posíláním tematicky zaměřených klipů a videí, zesměšňováním určitých minorit. Dítě se díky online prostředí setkává s podobně smýšlejícími členy skupiny.

Členové skupiny se sice navzájem podporují, ale taková podpora rozhodně není „zadarmo“. Je těžké odolat „hecování“ skupiny k činům, ke kterým by se samotný jedinec nikdy neodhodlal. Asi je jasné, že akce se stupňují, od drobnosti (nošení určitého symbolu, veřejné odmítání určitých společenských atributů atd.) až po závažné kroky poškozující společnost, jejichž následky už nejde vzít zpět. 

Edukativní podklady tématu ke stažení