Jak média zkreslují realitu. I ta důvěryhodná

Médiím se tradičně připisuje celá řada efektů, které na své publikum mají. I když se nedá říct, že by si lidé dělali názor výhradně na základě médií, media nás můžou nasměrovat k tomu, o čem a jak přemýšlet.

Přemýšleli jste někdy nad tím, o čem se mluví a proč? Co považujeme za důležité? Je to jednoduché – za důležité považujeme obvykle to, co se objeví v médiích. Samozřejmě, že ne všechna témata a problémy jsou stejně důležité, ale to, co se objeví na titulních stránkách nebo v hlavních zprávách, je právě to, kolem čeho se často točí hovory většiny z nás.

Dva nejdůležitější efekty médií:

• nastolování agendy (agenda setting) a
• rámování (framing).

Nastolování agendy

To je to, co média dělají, kdykoliv se rozhodují, co publikovat. Tím, jaké zprávy vybírají, nám dávají impuls k tomu, abychom právě o těchhle zprávách a událostech přemýšleli. A někdy to naopak dělají všechno pro to, abychom nepřemýšleli nad něčím jiným.             

Aby se zpráva do médií dostala, musí splňovat většinu z následujících kritérií. Říká se jim zpravodajské hodnoty. Zpráva:

• Je nová, aktuální a obsahuje prvek překvapení nebo originality.
• Týká se velkého počtu čtenářů. Čím víc lidí se dotýká, tím větší pravděpodobnost, že se informace objeví v médiích.
• Informuje o událostech z domova nebo zemí geograficky a kulturně blízkých.  Pro lokální noviny, které čtou jen lidé v Brně, bude důležitější havárie vody právě v Brně spíš než v jiném městě nebo v zahraničí.
• Má lidský rozměr a dokáže zaujmout či vzbudit emoce publika.
• Je pro médium něčím výjimečná. Novinář má například k dispozici exkluzivní fotografie nebo možnost přímo na místě dění události mluvit s někým zajímavým.
• Ideálně obsahuje nějaký konflikt nebo se jedná o něco kontroverzního. Tím je pro média hodnotnější, právě různé spory totiž obvykle čtenáře zajímají. V takovém případě si ale my, čtenáři, musíme pohlídat, jestli nám média při popisu konfliktu nepodsouvají jen názor jedné ze stran.

Rámování

Při rámování nám už sami autoři sdělení napovídají, jak máme zprávu číst a co si o ní máme myslet. Pošťuchovat nás k (z jejich pohledu) správnému porozumění můžou např. fotkami, kterými článek doprovodí nebo zdůrazněním jednoho vybraného aspektu či názoru. Příkladem může být článek, který o migraci mluví jen jako o bezpečnostní hrozbě.