Co jsou dezinformace a proč vůbec vznikají

Webovým článkům a příspěvkům na sociálních sítích, které se tváří jako zpravodajství, ale šíří výmysly nebo polopravdy, říkáme dezinformace.

Dezinformace jsou postavené na lžích, výmyslech nebo zavádějících informacích. Úmyslně je šíří majitelé dezinformačních webů a taky cizí zpravodajské služby. Ty se tak snaží ovlivňovat veřejné mínění, nebo i přímo volební výsledky.

Dezinformace se z pochybných dezinformačních webů, které bývají jejich zdrojem, šíří dál i přes falešné účty na sociálních sítích. A tak se k nim dostávají skuteční, často paž moc důvěřiví lidé. Často si ani nejsou vědomi, že se stali obětí manipulace, a tak dezinformace v dobré víře informace sdílejí dál mezi své přátele.

Pokud si všimnete, že kamarád nebo známý sdílel dezinformace, upozorněte ho na to v komentáři nebo v soukromé zprávě. Příspěvek rozhodně nesdílejte dál. Bez pořádného vysvětlení jeho nepravdivosti mu jen přidáváte na popularitě.

Dezinformace jde někdy jednoduše poznat. Třeba podle toho, že:

• „oficiální média o tom nepíší“ (ani nemůžou, protože nelžou)

• „co když je to pravda“ (není a nebývá těžké si to ověřit).

• „píšeme bez cenzury“

Časté je i použití jinak pravdivých informací v jiném kontextu (například když se fotce nebo videu přisoudí úplně jiný význam).

Jen na české dezinformační scéně působí 46 webů, které jsou někdy přímými tvůrci dezinformací a manipulací. Ostatní dezinformační weby nebo stránky na sociálních sítích „jen“ přebírají svůj obsah od jiných dezinformačních platforem – ať už těch českých nebo cizojazyčných, nejčastěji anglických a ruských.

Většina českých dezinformačních webů nemá velkou návštěvnost. Velký dosah ale získávají díky šíření na sociálních sítích, kde si následně žijou vlastním životem. Problematické je, když se obětí dezinformace stanou osoby veřejného života.

Šíření fake news může být někdy trestné. Často jde o poplašné zprávy nebo nenávistné komentáře. Šíření poplašné zprávy je v České republice trestným činem, jehož se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí „nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje nepravdivou poplašnou zprávu“. Za šíření poplašné zprávy byla odsouzená například bývalá reportérka televize Nova Jana Peterková, která dostala dvouletou podmínku.

Další problém je, že 6 z 10 lidí sdílí a šíří články, u kterých četli jen nadpis. Titulek článku by měl sice vystihnout nejdůležitější informaci článku, v praxi se ale spíš stává, že titulky – zvlášť v bulváru nebo na dezinformačních webech, jsou zavádějící. Slibují například odhalení skandálu, aby přilákaly co nejvíc čtenářů. Teprve po přečtení článku zjistíme, že realita až tak skandální není. Takovým titulkům se říká clickbaity. Média je používají k přilákání čtenářů. A reklama, která se po rozkliknutí článku zobrazí spolu s jeho obsahem, přináší peníze dezinformátorům.

Úplně jiná kategorie jsou satirické weby nebo rubriky. Titulky z těchhle stránek lidé občas sdílí v domnění, že jde o reálnou zprávu. Pokud by si ale rozklikli celý článek, zjistili by, že je to jen záměrně vytvořený a přiznaný vtip. V Česku má satirickou rubriku třeba časopis Reflex (Divoký kačer). Mezi satirické weby patří třeba Paralelní listy.

Většinu dezinformací je snadné odhalit. Stačí se podívat na skutečné seriózní zpravodajství (veřejnoprávní i soukromé) a porovnat popis události na víc zdrojích. Často stačí dát zprávu do vyhledávače, a zjistíme, že dezinformaci už dávno někdo odhalil a vyvrátil. Na internetu je navíc spousta webů, které se dezinformacím věnují – vyvracejí je, rozkrývají zdroje i důvod existence. Pokud si nejsme schopní informaci ověřit (například se jedná o upravené video), nejlepší je ozvat se někomu, kdo věci rozumí víc.

O webech české dezinformační scény se dočtete mimo jiné v článcích na stránkách FORUM24, Evropské hodnoty nebo třeba Lupa.cz.

První praktické téma: Jak se orientovat v (dez)informacích o koronaviru? Dvakrát čtěte, jednou sdílejte...

V době, kdy stačí jeden klik, aby se informace sdílela mezi masou uživatelů na internetu, se dezinformacím mimořádně daří. V době šíření zákeřného koronaviru se do online prostoru dostávala i spousta dezinformací, které situaci rozhodně nepomáhaly. Má se za to, že šest z deseti Čechů se s dezinformacemi o COVID-19 někdy setkalo a víc než polovina z nich jim nejdřív věřila. Jakým zdrojům ale v tomto (dez)informačním labyrintu uvěřit?

Můžeme podléhat iluzi, že nás se dezinformace netýkají. U nás samozřejmě tyhle zprávy řádí stejně jako ve světě a někdy je pořádně těžké je odhalit. Podle webu Mediaguru.cz se až 81 % Čechů setkalo s dezinformacemi a skoro všichni jim nejdřív uvěřili. Víc než polovina jim věřila opakovaně. A jak vyplývá z výzkumu agentury Ipsos, česká data jsou srovnatelná s mezinárodním průměrem. Kde se dezinformace objevují nejčastěji? V drtivé většině jsou to webové stránky a Facebook.

Dobrým krokem byl vznik vládního webu covid.gov.cz, který v několika jazykových mutacích nabízí přehled současných opatření a výčet kompenzačních programů pro podnikatele. Kvalitní jsou i slovenské zdroje. Naši sousedé odvádí v boji s dezinformacemi kvalitní práci a státní web s informacemi o koronaviru spustila tamní vláda už na jaře 2020. Inspiraci lze také najít v návodu „Ako sa nenakaziť hoaxami o covide”, který vytvořilo pro veřejnost slovenské Ministerstvo zdravotnictví a získalo si oblibu i v českém online prostředí.

Spolehnout se můžeme i na informace z oficiálních webových stránek a profilů na sociálních sítích státních institucí. Vyplatí se sledovat například Ministerstvo zdravotnictví včetně jeho facebooku. Pokud tápete v informacích ohledně COVID-19 třeba v otázkách prevence, jak postupovat při podezření na nákazu nebo co dělat v případě pozitivního testu, pomůže vám web příslušné Krajské hygienické stanice.

Situace okolo vývoje šíření dezinformací je nepředvídatelná. Zvláště v této podivné době, kdy strach a nejistota nabourává naši schopnost rozlišovat, zda je informace pravdivá či nikoliv. Jedinou pravdou zůstává, že na dezinformace (nejen) o koronaviru téměř jistě narazíme a je na nás, jak je zpracujeme. Pomáhat nám se orientovat v labyrintu (dez)informací ale mohou spolehlivé důvěryhodné zdroje a ověřovat si zprávu na více místech, než ji vypustíme dál do našeho okolí.

Dobrým krokem byl vznik vládního webu covid.gov.cz v několika jazykových mutacích s přehledem aktuálních opatření a výčtem kompenzačních programů pro podnikatele.

Na Slovensku vznikl pro boj s dezinformacemi např. státní web s aktualitami o koronaviru už na jaře 2020. Další stránku – „Ako sa nenakaziť hoaxami o covide” –vytvořilo pro veřejnost slovenské Ministerstvo zdravotnictví. Získala si oblibu i v českém online prostředí.

Spolehnout jsme se mohli i na informace z oficiálních webových stránek a profilů na sociálních sítích státních institucí. Vyplatilo se například sledovat Ministerstvo zdravotnictví v včetně jeho Facebooku.. S otázkami prevence, jak postupovat při podezření na nákazu nebo co dělat v případě pozitivního testu, pomohl i web příslušné Krajské hygienické stanice.

Situace okolo vývoje šíření dezinformací je nepředvídatelná. Zvláště v době, kdy strach a nejistota nabourávaly naši schopnost rozlišovat, jestli je informace pravdivá nebo ne. Jedinou pravdou zůstává, že na dezinformace (nejen) o koronaviru skoro jistě narazíme a je na nás, jak je zpracujeme.Zdroj: Fakescape.cz

Druhé praktické téma: Válka na Ukrajině a dezinformace jako součást nepřátelské propagandy

Válka na Ukrajině, která začala v roce 2014, se stala jedním z největších konfliktů v Evropě od konce studené války. Konflikt ale zdaleka nezahrnuje jen vojenské operace. Je to i boj o informace a šíření dezinformací. Ty hrají v téhle válce klíčovou roli a mají potenciál nejen ovlivnit veřejné mínění, ale taky eskalovat konflikt a ztížit diplomatická řešení.

Dezinformace se v kontextu války na Ukrajině šíří různými způsoby. Jedním z hlavních aktérů v celém procesu je pochopitelně Rusko, které používá své mediální zdroje k šíření propagandy a dezinformací, aby ospravedlňovalo svou intervenci na Ukrajině a diskreditovalo ukrajinskou vládu. Sem patří například tvrzení, že ukrajinská vláda je fašistická, nebo že na Ukrajině dochází k systematickému pronásledování ruské menšiny. Takové dezinformace můžou vyvolat napětí a podnítit konflikt.

Dezinformace a propaganda se ve válce obecně používají často. Slouží hlavně k podpoře morálky vlastních sil, a naopak ke zmatení nebo demotivaci protivníka. Dostat se tak k přesným informacím ohledně vývoje bojů na frontě je prakticky nemožné. Ruská strana používá šíření dezinformací i k tomu, aby u ukrajinských spojenců ovlivnila společenskou náladu natolik, aby ukrajinskou obranu přestali podporovat. Například na připojené fotce mají být údajně ruské stíhačky nad Kyjevem, což má v divákovi vyvolat dojem, že Rusko ovládlo ukrajinský vzdušný prostor. Ve skutečnosti šlo o závěr z letecké přehlídky v Moskvě z roku 2020. 
Zdroj: eBezpeci.cz