Mějte přehled o aplikacích a webech, se kterými přichází vaše dítě do styku. Ptejte se, k čemu jsou. Čím dřív, tím líp. S postupujícím věkem dětí to budete mít pořád těžší, později je to skoro nemožné. Děti před vámi budou mít náskok a naučí se tajit to, co nechtějí, abyste věděli.
Nejvíc v tomhle případě pomáhá, když mezi dítětem a rodiči existuje důvěra a dítě se samo ptá, když něčemu nerozumí a svěří se, pokud má problém. Nechte si od něj jednou za čas ukázat nové aplikace a hry, které objevilo. Pokud se o technologiích a bezpečnosti budete v rodině bavit běžně, udržíte si přehled o tom, s čím se dítě setkává, aniž by to nutně vypadalo jako kontrola. Dítě i dřív pozná pokusy o šikanu, když se s nimi pak v praxi potká.
Důležité je vědět, že zákazy nic neřeší. Pokud oběti nebo útočníkovi zakážete přístup na internet, kyberšikana tím naopak vyeskaluje. Agresor bude své útoky jen líp maskovat nebo může přejít na klasickou šikanu mimo digitální svět.
A pozor: Vaše dítě nemusí být jen oběť. Snadno se na šikaně může podílet, i když „jenom jako na součásti zábavy” se spolužáky. V takovém případě nepočítejte s tím, že vám to bude ochotné přiznat. Proto je důležité s dětmi o šikaně otevřeně mluvit. Upozornit je na to, že můžou být nejen šikanované, ale snadno se můžou dostat do pozice, kdy ony samy někomu ublíží, aniž by si to třeba uvědomovaly.
On-line útoky s urážlivým a vulgárním obsahem, které mají oběť vyprovokovat a vtáhnout ji do komunikace na stejné úrovni („hate speech“). Trollové „tapetují“ diskuzní fóra – donekonečna vkládají do diskuze stejný text, dokud ho úplně nerozloží.
PŘÍBĚH: Petr se nudil a brouzdal internetem, až narazil na diskuzi zaměřenou na počítačové hry. Pro pobavení začal do fóra psát urážlivé zprávy o ostatních diskutujících, popichoval je proti sobě a útočil na ně. Samotné téma ho nezajímalo. Chtěl se jen pobavit na úkor ostatních, proto zaplavil diskuzní fórum nesmysly a nadávkami (flaming).