Zdravé a nezdravé motivy k hraní her

Pro pochopení toho, co třeba právě vaše dítě láká nejvíc, co je pro něj na hře nejatraktivnější, pomůže prozkoumat jeho konkrétní motivy. Pokud jim porozumíte, možná dospějete k jednoduchým odpovědím na složité otázky jako jsou “Jak dítě od obrazovky odlepit a opravdu ho zabavit v reálném světě?” nebo “Co by pomohlo změnit, aby hry nebyly to první, po čem dítě sáhne, když se nudí?”.

Psychologové v rámci motivační struktury her pracují s třemi základními složkami:

  • úspěch
  • sociální vztahy
  • a imerze (ponoření se do virtuálního světa a odpoutání od toho reálného).

Úspěch může znamenat touhu získat moc, rychle postupovat, vyhrávat a konkurovat ostatním. V rámci sociálních vztahů můžou mít hráči zájem o kontakt s ostatními hráči, být součástí party nebo týmu, touží vytvářet dlouhodobé smysluplné vztahy s ostatními.

U imerze hráče motivuje tvorba virtuálních postav, hraní rolí, vytváření a vyprávění příběhu. Součástí toho všeho je i útěk – vyhledávání herního prostředí za účelem vytěsnění problémů skutečného života.

Tyhle motivy se objevují v běžném životě a spousta našich denních aktivit se jim podřizuje. Každého z nás motivují některé z nich, zatímco další jsou v pozadí. Pokud se ale hra stala hlavním prostředím, ve kterém může docházet k jejich uspokojování, může jít o začátek problému. To, že děti hry baví a jsou při hraní šťastné, nevadí. Jde o skvělé prostředí, ve kterém se lze odreagovat, zařádit bez hrozby sankcí, potkat se s kamarády v novém kontextu a taky se něco naučit – třeba strategicky myslet, racionálně plánovat, rychle reagovat apod.

Hra ale nesmí být náplastí na životní problémy. Neměla by se zdát dokonalejším světem, ve kterém můžeme najít opravdové životní štěstí. 

Edukativní podklady tématu ke stažení