Od modelu k 3D tisku

Pro vyzkoušení 3D tisku budeme potřebovat 3D model. Ten můžeme buď sami vytvořit na běžném modelovacím nástroji (např. Autodesk Maya, Mudbox, Cinema 4D, 3D Studio Max, ZBrush nebo open source Blender). Anebo použít některý z 3D objektů v online databázi, např. Thingiverse nebo Turbosquid. Spousta z nich je zadarmo, ty kvalitnější jsou ale placené.

Jakmile máme objekt stažený (ve formátu STL, OBJ, MAX apod.), nahrajeme ho do speciálního softwaru, který dostaneme spolu s tiskárnou. Říká se mu slicer (např. slicer Cura, Slic3r). V něm se převede z běžného 3D formátu do tisknutelné podoby: slicer ho „rozřeže“ na vrstvy. Pokud vyhodnotí, že by hrozilo zhroucení objektu, doplní pod něj přídavný materiál (tzv. oporu). Díky tomu se projekt při tisku nezhroutí. Slicer navíc umožňuje nastavit, z čeho a jak rychle budeme tisknout, při jaké teplotě, jestli budeme tisknout na podstavu, jak bude vypadat výplň objektu, jak bude objekt velký apod. Drtivá většina funkcí sliceru je naprosto intuitivní a automatická, zvládnou je i začátečníci. Jakmile slicer objekt převede do tisknutelné podoby, můžeme si ho uložit (formát *.gcode) nebo přímo vytisknout.

(Slicer Cura)