Kyberšikana je velmi podobná klasické off-line šikaně a často z ní postupně vykrystalizuje. V různých fázích se můžou vyskytovat zároveň a různě se „doplňovat“. Oběť tak nemá chvíli klidu ve svém běžném prostředí ani ve virtuálním světě. Společným jmenovatelem obou forem je, že se oběti většinou neumí bránit, bojí se a stydí se říct si o pomoc. Nedočkají se jí ani od vrstevníků. Pokud je totiž spolužák nebo kamarád zkusí bránit, riskuje, že se šikana obrátí i proti němu.
opakuje se
má dopad na oběť (zesměšnit, „vyštípat“ z kolektivu)
je záměrná
je tu nepoměr sil mezi agresorem a obětí
často je sama cílem – uspokojení přináší trýznění oběti
Příklad: Ukradený batoh
Šikana nikdy nepřestane sama od sebe, nestává se, že by se šikanující zamyslel a rozhodl se jen tak sám od sebe polepšit. Aktivity se naopak často stupňují. Časem jim sociální sítě a mobil přestanou stačit a oběť šikany začnou napadat i tváří v tvář. Nevyhnou se někdy ani fyzickému násilí.
Kyberšikana je špatně viditelná proto, že probíhá na sociálních sítích, v počítačových hrách nebo v mobilních aplikacích, kam většina rodičů ani pedagogů nezabrousí. Může ji doprovázet posílání SMS, prozvánění, focení a natáčení oběti na mobil, ale taky třeba jen nevhodné a agresivní komentáře na adresu oběti v diskuzích.
Citové rozrušení při používání počítače nebo mobilu
Změny nálad, chování, spánku, chuti k jídlu
Ztráta zájmu o oblíbenou hru, aplikaci nebo počítač a telefon obecně
Zavírání se v pokoji, tajnůstkářství a snaha utajit své digitální aktivity
Stranění se rodiny, přátel, spolužáků a školních aktivit
Nervozita nebo naopak nezájem při notifikaci na počítači a mobilu
Vyhýbání se diskuzi o sociálních sítích, chatech, spolužácích, škole nebo počítačových hrách
Větší neochota pustit rodiče do mobilu nebo na počítač
Když se útočník snaží vyprovokovat oběť k reakci, kterou pak nahraje, jde také o šikanu. Nahrávku může zneužít k vydírání nebo ji pro pobavení zveřejnit na internetu.
PŘÍBĚH: Dva žáci 9. třídy, Marek a Libor, se snažili během hodiny vyprovokovat učitelku češtiny Marii. Když učitelka situaci nezvládla, tajně ji natočili na mobil a záznam umístili na YouTube. Nahrávku vidělo přes 70 000 uživatelů. Učitelka se o její existenci dozvěděla, až když se na ni přišli zeptat rozčilení rodiče.
Kyberšikana může mít nespočet podob a děti v ní bohužel umí být hodně vynalézavé.
Přímá kyberšikana je taková, kdy agresor útočí na oběť sám. Pronásleduje, pomlouvá a ponižuje ji. Může oběti založit i falešný profil a pod její identitou zveřejňovat fotky, videa a posty, které šikanovanou osobu poškozují.
Nepřímá kyberšikana je pak o to závažnější, že útočník využívá pro šikanování další osoby. Ty o tom velmi často ani nevědí. Mohou být manipulovány a účastnit se něčeho, o čem ani neuvažují jako o šikaně.
Nejčastější formy kyberšikany
Publikování ponižujících videí, zvukových nahrávek a fotek
Obtěžování, ponižování a pomlouvání
Krádež identity a její zneužití
Ztrapňování pomocí falešných profilů
Provokování a napadání uživatelů v on-line komunikaci
Zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť
Vyloučení z virtuální komunity
Happy slapping (natáčení při fyzickém útoku)
Kyberstalking (pronásledování nebo neustálé kontaktování)
Webcam trolling
Kyberšikana spojená s on-line hrami (krádeže virtuálních postav, herních účtů)
Webové stránky a uzavřené skupiny poskytují ideální prostor pro šíření výmyslů, které mají poškodit pověst oběti a její vztahy.
PŘÍBĚH: Robert vytvořil internetové stránky s názvem „Nesnášíme Tomáše Černého“. Na stránky umisťoval jeho karikatury, pomluvy, výmysly a vtipy o Tomášovi. Na existenci stránek upozornil většinu svých kamarádů.
Zdroj: E-Bezpečí