Slovo propaganda má svůj původ už na začátku 17. století, kdy vznikla Posvátná kongregace pro šíření víry (Sacra congregatio de propaganda fide) s cílem šířit osvětu o katolické církvi. V té době ovšem slovo propaganda nikdo nevnímal negativně jako dneska.
Propaganda se snaží ovlivnit naše postoje a mínění. Zjednodušeně se dá říct, že je to vlastně emotivně vyhrocená reklama, která vytrhává informace z kontextu, je tendenční nebo vysloveně lživá. Většinou se nám snaží něco vsugerovat a nasměrovat naši pozornost a uvažování určitým směrem, zároveň se snaží rozložit naše stávající přesvědčení. K tomu jí slouží jakékoliv zpochybnění, strašení, znejistění, oslabení nebo poukázání na neúspěch nehodících se ideí, hodnot a lidí.
Asi nejznámější definice říká, že propaganda je úmyslný a systematický pokus o formování vnímání, manipulování poznání a přímého chování způsobem a směrem, který vyhovuje tvůrci této propagandy. Snaží se předstírat, že o dané věci informuje, ale jde o informování je zkreslené a neobjektivní. Někdy se vydává za vzdělávání, ale na rozdíl o něj nám předkládá, co konkrétního si máme myslet a zároveň zásadní informace zamlčuje. Vzdělávání by nám mělo rozšiřovat obzory a nabízet různé úhly pohledu.
Manipulace je základní nástroj propagandy. Útočí na základní lidské potřeby a city. Nebezpečnější (protože často nejefektivnější) jsou manipulace cílící na emoce než ty, které se tváří jako racionální argument. Obecně se víc šíří takové zprávy a informace, které právě na negativní emoce míří. V případě manipulací vždycky existuje nějaký manipulátor, který manipulaci využívá, a oběť, v jejíž neprospěch manipulace probíhá. Obětí může být buď člověk, který manipulaci podlehne a propagandě uvěří, nebo klidně i někdo, o kom se daný kousek propagandy zmiňuje (například menšina).
Mezi základní manipulativní techniky patří: