Mediální stereotypy ubližují celé společnosti

Se stereotypy běžně pracují média, bulvární i ta seriózní. A je to logické. Podobně jako předsudky, i média nám dávají určité povědomí o věcech, s kterými nemáme vlastní přímou zkušenost. Kde je tedy problém?

Bez vlastní zkušenosti a ochoty ověřovat si pravdivost zpráv i stereotypů jsme odsouzení věřit realitě, kterou nám podsouvají. V podstatě jsme jim vydaní na pospas.   

Stereotypizace a škatulkování přitom neprospívá nikomu. Menšiny, etnické, náboženské a sociální skupiny jimi trpí. A ti, kdo škatulkují, se zase připravují o možnost dozvídat se nové informace a utvářet si opravu vlastní nezávislý názor na svět. 

Do stereotypů se rodíme

Škatulkovat vše, co víme o světě, nám pomáhá rychleji se v něm zorientovat. Problém nastává až tehdy, když ony škatulky bez rozmyslu přejímáme, papouškujeme cizí názory a o původu ani dopadu stereotypů nepřemýšlíme.

Stereotypy se k nám totiž dostávají už od narození, a to hned z několika různých stran.

• Od rodiny a přátel slýcháme třeba vtipy o hloupých blondýnách a policajtech.
• V médiích se v souvislosti s menšinami objevují až dvakrát častěji negativní než pozitivní zprávy.
• Filmy i pohádky nám ukazují zlé chamtivé boháče a dobrosrdečné chuďase.

Nejčastější stereotypy

• Národní – Němci jsou hluční a Vietnamci jsou pracovití
• Etnické – Židé jsou skvělí obchodníci a Romové zneužívají sociální dávky
• Politické – sluníčkáři, pražská kavárna a „slušní Češi“ 
• Náboženské – věřící lidé jsou bigotní zpátečníci a vědec nemůže věřit v boha
• Třídní – bohatí lidé jsou zlí vykořisťovatelé, chudí jsou hodní a podělí se i to málo, co mají
• Genderové – ženy jsou špatné řidičky a muži se nikdy nezeptají na cestu
• Sociální(ch skupin) – gayové jsou zženštilí a ženy, které nechtějí děti, jsou sobecké kariéristky  

Stereotypy se mohou projevit už v samotném jazyku, který k označení použijeme, například u nás celkem oblíbené Rusák místo Rus nebo rákosník místo Vietnamec.

Stereotypy v médiích

Často si ani neuvědomujeme, že stejně jako bulvární média a dezinformační weby i seriózní média se stereotypy pracují. A to jednoduše proto, že na ně slyší jejich čtenáři a diváci. Na rozdíl od neseriózních médií to ale dělají méně okatě. O to složitější je mediální stereotyp poznat. Stereotypy přímo nepojmenovávají, ale podají je formou příkladu jedince, který zavedený stereotyp potvrzuje. Tím se čtenářům nebo posluchačům opětovně potvrdí, co už si o skupině, národu nebo sociální skupině mysleli.

Je to začarovaný kruh. Mediální stereotypy vyjadřují a zároveň vytvářejí názor většinové společnosti. Ukazuje se přitom, že o menšinách se ve zpravodajství mluví častěji v negativním než pozitivním smyslu. Tedy zprávy po celém světě obletí jeden sebevražedný atentátník muslimského vyznání, ale nikdo už nepíše o milionech muslimů, kteří žijí spořádaný život, vychovávají děti, pracují a platí daně.       

Každodenní rasismus

Právě stereotypy, které čerpáme z médií a svého okolí, simulují zkušenost, kterou nemáme z první ruky. To znamená, že i když třeba osobně neznáme žádné muslimy, homosexuály nebo jiné příslušníky menšin, víme, „co jsou zač.“

Právě skutečná osobní zkušenost s menšinami a sociálními skupinami nám totiž pomáhá stereotypy odbourávat. Soužitím se skutečnými zástupci menšiny si můžeme vytvořit vlastní názor. Proto například lidé, kteří se přímo znají s homosexuály, hodnotí celou skupinu jinak než ti, kdo žádného nikdy nepotkali.

Naopak přejímání zaběhnutých stereotypů, které jsme v dětství odposlouchali od rodičů a okolí, vede k tomu, že snadno můžeme sklouznout k rasismu nebo xenofobii, aniž si to uvědomujeme. Například automatickými výroky, jako „jsem snad nějaká ukrajinská uklízečka?“

Od stereotypu ke genocidě

Stereotypní karikatury chamtivých Židů s velkými nosy posloužily před 2. světovou válkou i během ní k degradaci celé národnostní a náboženské menšiny z normálních občanů na něco nižšího, než jsou lidé. To, co se začalo relativně nevinným stereotype, pokračovalo vytlačením Židů z veřejného života do ghett a odsud až do koncentračních táborů a plynových komor. Myslíte si, že dneska se nic podobného stát nemůže?

Vzhledem k tomu, jak velká je informační síla on-line sítě, je naše společnost vůči stereotypům jakéhokoliv charakteru naopak mnohem zranitelnější. Stačí málo, a likvidace jakékoliv skupiny, čímkoliv odlišné od většiny, může začít. Stačí, když nebudeme pozorní.