Moderní média – co jsou zač a kdo je řídí

Zprávu na internetu může publikovat v podstatě kdokoliv. To sice přineslo větší množství informací a úhlů pohledů, na jejichž základě si každý z nás může udělat vlastní názor, ale také setření hranice mezi zprávou a komerčním sdělením, nekontrolovatelné šíření nepravd a vznik manipulativních webů. Situaci neprospívá ani to, že právě dezinformační weby dlouhodobě pozici skutečných médií zpochybňují a budují vůči nim nedůvěru.

Dopátrat se pravdy, nebo přinejmenším aspoň poznat lež či falešnou informaci, je následkem toho daleko obtížnější. Pomoct může znalost základních mechanismů, které média (seriózní, bulvární i ta podvodná) pro šíření zpráv používají. Jde o dobrý způsob, jak začít a jak poznat, jestli na zprávě není něco podezřelého.

Hromadné sdělovací prostředky

To jsou televize, rozhlas, tisk a právě internet.

Dneska už je pro media samozřejmost, že kromě běžného vysílání nebo tisku nabízejí i online obsah. Média dělíme na veřejnoprávní (Česká televize, Český rozhlas, Česká tisková kancelář – zřizovatel je stát) a soukromá (TV Nova, TV Prima, TV Barrandov – zřizovatel je soukromá osoba). Oba typy podléhají zákonům a kontrolám.

Na internetu může ale prakticky kdokoli uveřejnit cokoli. Dezinformační weby tím získávají u mediálně méně znalých uživatelů navrch. Ani regulovaná oficiální média nemusejí být vždycky důvěryhodná. Mezi soukromá média totiž patří i specifická skupina bulvárních médií. Těm jde často víc o čtenost a zisk, než aby dbala na serióznost a kvalitu informací. Publikují co nejskandálnější zprávy jednoduše proto, že po nich my lidé toužíme. Proto jsou zpravidla čtené a sledované několikanásobně víc než seriózní média a díky reklamě vydělávají právě na pozornosti, kterou senzačním informacím věnujeme.

Vedle seriózních a bulvárních médií existují ještě fake news média, někdy označovaná také jako lžiweby. Tváří se jako zpravodajské, ale neopírají se o fakta, neuvádějí důvěryhodné zdroje a stejně jako bulvár pracují s emocemi. Bývají nástrojem propagandy a někdy jsou řízená či financovaná ze zahraničí. Aby tak nebilo do očí, že publikují lži a zmanipulované informace, skrývají se často za označení alternativní media.

Sociální sítě jako noviny na míru

Poměrně zásadní otázka je, kde si mezi médii stojí sociální sítě. Facebook se například tomuto označení dlouhodobě vyhýbá, ale tím, jak zásadně ovlivňuje, co smí jeho uživatelé vidět a sdílet, je tato otázka namístě. Nebýt médiem je pro Facebook i další sociální sítě prospěšné, nemusí totiž vyhovět zákonům, které se médií týkají (v České republice jde například o takzvaný tiskový zákon).

Jaké zprávy nám k přečtení doporučují sociální sítě, je přitom důležité. 80 % lidí v České republice sleduje zprávy na internetu a každý třetí z nich to dělá právě na sociálních sítích. Sociální sítě ale zobrazují jen zkrácenou podobu zpráv, a tak obvykle vidíme jen lákavé titulky a perexy.

Lidé na sociálních sítích taky často sdílejí a lajkují články, aniž by jejich obsah četli, a to právě třeba jen na základě chytlavého titulku nebo kvůli tomu, že text sdílel jejich známý. I takové zprávy ale můžou být zavádějící nebo lživé. Seriózní a zdánlivě „nudné“ zpravodajství prostě na první dobrou tolik netáhne, i když poskytuje spolehlivé informace.

7 tipů, jak rozlišovat média

1. Podívejte se, jak o stejné události informuje třeba Česká televize, ČTK, Prima CNN nebo Novinky. Každé z médií má vlastní styl, jakým zprávy zpracovává. Aspoň v základních faktech by se ale měla shodovat.
    
2. Všímejte si titulků. Jsou v nich ostrá slova, emotivní výrazy nebo urážky a vykřičníky? Pokud ano, s největší pravděpodobností před sebou máte titulek z dílny ne zcela seriózního média. Může jít o bulvár, ale i článek z dezinformačního webu.
    
3. Přečtěte si etický kodex Syndikátu novinářů ČR. Uděláte si představu, k jakým etickým a profesním hodnotám se novináři seriózních médií zavazují.
    
4. Ověřte si, že o tématu píší také jiná média. Pokud ne, nemusí jít o realitu. Počkejte, jestli s tím přijde i některé z dalších médií. Obzvlášť si dejte pozor na fráze jako „média o tom nepíšou“ nebo „média o tom záměrně mlčí“. Spolehlivý indikátor, že nejde o důvěryhodný zdroj informací.
    
5. Dohledejte si původ informace na internetu. To samé můžete udělat i s obrázky a videi. 
    
6. Nesdílejte články jen podle titulků, opravdu si je celé přečtěte.
    
7. Nebojte se v komentáři upozornit na nedůvěryhodnost informace nebo zdroj. Pár přátelům tím můžete prokázat obrovskou službu. Příspěvek můžete i nahlásit jako škodlivý obsah. Většina aplikací tuhle funkci má.

Otestujte své znalosti

Zdroj: Video vzniklo ve spolupráci s E-Bezpečím v rámci projektu MŠMT na podporu vzdělávání učitelů.