Online závislosti a závislostní chování

Internet a nejnovější technologie dnes potkáme doslova na každém rohu. Spolu s nimi se logicky objevuje otázka, jestli – a jak moc – si na těchhle nových pomocnících nevytváříme závislost. Online behaviorální závislosti představují další riziko pro děti i dospělé. U dětí spojujeme závislostní chování hlavně se sociálními sítěmi a online hrami.

Závislosti na tzv. virtuálních drogách říkáme netolismus. Řadí se sem hlavně závislost na počítačových hrách, sociálních sítích, internetových službách (různé formy chatu), virálních videích (Kopecký, Szotkowski, & Krejčí, 2015; Tomczyk & Wąsiński, 2014), alei online gambling (online sázení) nebo aktivity spojené s kybersexem (Vondrackova & Smahel, 2012).

Pro závislost a závislostní chování v prostředí internetu neexistuje ustálená definice. Beard a Wolf definují závislost na internetu jako používání internetu, které člověku přináší psychologické, sociální, pracovní nebo školní komplikace (Beard & Wolf, 2001). Shapira (Shapira, Goldsmith, Keck, Khosla, & McElroy, 2000) popisuje závislost na internetu jako neschopnost jedince mít kontrolu nad tím, kolik času na internetu tráví, neschopnost s tím přestat a podrážděné nebo náladové chování, pokud mu v přístupu na internet něco nebo někdo zabrání. Z uvedených popisů je zřejmé, že závislost na internetu je psychicko/behaviorální, a ne fyzická (k té dochází například při konzumaci alkoholu, nikotinu, opiátů a dalších návykových látek).

Definice podmínek závislosti na návykových látkách podle WHO (WHO, 2015):

silná touha nebo pocit puzení užívat látku,
potíže v kontrole užívání látky, ať už jde o začátek a ukončení, nebo o množství látky,
užívání látky k odstranění abstinenčních příznaků,
průkazná tolerance (k dosažení stejných účinků je potřeba dávky zvyšovat),
postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a nárůst času potřebného k získání nebo užívání látky,
pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků.

Pokud nahradíme termín návyková látka termínem návykový proces (behaviorální závislost), znaky závislosti snadno odhalíme i v samotném netolismu (Hlaváč, 2015). Ať už jde o silnou touhu zapnout počítač bez jasného cíle, kontrolovat SMS, kontrolovat statusy na sítích, nebo neschopnost vymezit si začátek a konec aktivit na internetu, postupně zanedbávat další aktivity atd.

Existuje ale závislost na internetu opravdu? Jde o to, jestli internet nebo konkrétní online aplikace můžou vytvořit podmínky pro vznik závislosti. Na tohle dilema poukazuje například psycholog Mark Griffiths termíny addiction to the internet a addiction on the internet (Griffiths, 2000). První pojem znamená, že si člověk určitou patologii s sebou přináší a na internet je jen prostředí vhodné pro její projevení. Patologie by se ale projevila i bez internetu (Blinka, 2015). Druhý pojem popisuje situaci, kdy patologii částečně nebo úplně způsobila právě charakteristika média. Pokud by člověk na dané prostředí nenarazil, žádné problémy by neměl. Ve většině případů se setkáváme s kombinací obou složek.

Závislostní chování ve vztahu k internetu dělíme do pěti základních kategorií (K. S. Young, 2004):

Závislost na virtuální sexualitě (kompulzivní používání webových stránek pornografického zaměření).
Závislost na virtuálních vztazích (nadměrné zaměření na virtuální vztahy).
Internetové kompulze (např. hraní online počítačových her nebo online nakupování).
Přetížení informacemi (nadměrné surfování na internetu nebo hledání
v databázích).
Závislost na počítači (nadměrné hraní počítačových her).

Posledně zmíněná závislost na online počítačovém hraní (internet gaming disorder) byla zařazená mezi dodatky DSM5 (American Psychiatric Association, 2013) a objevuje se i v 11. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11) (Grant et al., 2014). Přesto se má ale v obou případech za to, že plnohodnotné uznání téhle diagnózy je předčasné. Jakkoliv můžeme konstatovat významnost online závislostí jako fenoménu 21. století (Blinka, 2015), jedinou oficiální diagnózou v kategorii závislostí představuje patologické hráčství.

Výzkumníci se intenzivně snaží zjistit vztah mezi závislostním chováním v online prostředí a jednotlivými státy. K diagnostice a měření prevalence se používají testy IAT a CIAS-R. Zkratka IAT označuje test internetové závislosti – Internet Addiction Test, vytvořený americkou psycholožkou Kimberley Young (Kimberly S Young, 2008). CIAS-R je označení pro závislostní škálu, v originále Revised Chen Internet Addiction Scale (CIAR-R) využívané k měření internetové závislosti hlavně v Číně a Hong-Kongu (Mak, Lai, Ko, et al., 2014).

Jako závažný problém vnímají netolismus především v asijských zemích. Výzkum, realizovaný v Číně, Hong-Kongu, Japonsku, Jižní Korey, Malajsii a na Filipínách (Mak, Lai, Watanabe, et al., 2014) zjistil u víc než 5 000 dětí ve věku 12–18 let vysokou prevalenci závislosti na online hrách. Například v Číně je to 11 % zkoumané populace, v Japonsku dokonce 39 %. Na Filipínách se počet internetových „závisláků“ pohybuje mezi 5 % (podle IAT) a 21 % (podle CIAS-R).

V letech 2011–2012 proběhl výzkum zaměřený na internetové závislostní chování (Research on Internet Addictive Behaviours among Eropean Adolescents) ve vybraných evropských státech (Tsitsika, Janikian, Mavromati, Tzavela, & Consortium, 2012), konkrétně ve Španělsku, Nizozemí, Německu, Polsku, Řecku, Rumunsku a na Islandu. Zapojilo se do něj víc než 13 000 dětí ve věku 14–17 let. Podle jeho výsledků vykazuje znaky online závislosti 21,3 % španělských dětí, následovaných Rumunskem (16 %), Polskem (12 %), Nizozemím (11,4 %), Řeckem (11 %), Německem (9,7 %) a Islandem (7,2 %).

Podle profesora Michala Miovského z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze vykazuje znaky závislosti na počítačových hrách 1–5 % českých dětí. Za závislé můžeme podle odborníků označit ty, kdo tráví hraním počítačových her v průměru kolem 40 hodin týdně. U nich hrozí podobné znaky chování jako u lidí závislých na fyzických drogách – od zpřetrhání společenských vazeb, problémy v osobních vztazích až po zdravotní komplikace kvůli nedostatku pohybu (Skoupá, 2015).

Výzkum EU Kids Online II (Helsper, Kalmus, Hasebrink, Ságvári, & de Haan, 2013) ukázal, že pro české děti a dospívající je typická větší zaujatost online hraním, než byla běžná ve většině jiných evropských zemí – v českém vzorku dosáhl počet intenzivních hráčů 19 %. Podobné výsledky jsme viděli i u dětských hráčů z Dánska, Estonska, Rumunska, Bulharska, Kypru a Litvy.

Závislosti na tzv. virtuálních drogách říkáme netolismus. Řadí se sem hlavně závislost na počítačových hrách, sociálních sítích, internetových službách (různé formy chatu), virálních videích (Kopecký, Szotkowski, & Krejčí, 2015; Tomczyk & Wąsiński, 2014), alei online gambling (online sázení) nebo aktivity spojené s kybersexem (Vondrackova & Smahel, 2012).

Definice podmínek závislosti na návykových látkách podle WHO (WHO, 2015):

silná touha nebo pocit puzení užívat látku,
potíže v kontrole užívání látky, ať už jde o začátek a ukončení, nebo o množství látky,
užívání látky k odstranění abstinenčních příznaků,
průkazná tolerance (k dosažení stejných účinků je potřeba dávky zvyšovat),
postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a nárůst času potřebného k získání nebo užívání látky,
pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků.

Pokud nahradíme termín návyková látka termínem návykový proces (behaviorální závislost), znaky závislosti snadno odhalíme i v samotném netolismu (Hlaváč, 2015). Ať už jde o silnou touhu zapnout počítač bez jasného cíle, kontrolovat SMS, kontrolovat statusy na sítích, nebo neschopnost vymezit si začátek a konec aktivit na internetu, postupně zanedbávat další aktivity atd.

Existuje ale závislost na internetu opravdu? Jde o to, jestli internet nebo konkrétní online aplikace můžou vytvořit podmínky pro vznik závislosti. Na tohle dilema poukazuje například psycholog Mark Griffiths termíny addiction to the internet a addiction on the internet (Griffiths, 2000). První pojem znamená, že si člověk určitou patologii s sebou přináší a na internet je jen prostředí vhodné pro její projevení. Patologie by se ale projevila i bez internetu (Blinka, 2015). Druhý pojem popisuje situaci, kdy patologii částečně nebo úplně způsobila právě charakteristika média. Pokud by člověk na dané prostředí nenarazil, žádné problémy by neměl. Ve většině případů se setkáváme s kombinací obou složek.

Závislostní chování ve vztahu k internetu dělíme do pěti základních kategorií (K. S. Young, 2004):

Závislost na virtuální sexualitě (kompulzivní používání webových stránek pornografického zaměření).
Závislost na virtuálních vztazích (nadměrné zaměření na virtuální vztahy).
Internetové kompulze (např. hraní online počítačových her nebo online nakupování).
Přetížení informacemi (nadměrné surfování na internetu nebo hledání
v databázích).
Závislost na počítači (nadměrné hraní počítačových her).

Definice podmínek závislosti na návykových látkách podle WHO (WHO, 2015):

silná touha nebo pocit puzení užívat látku,
potíže v kontrole užívání látky, ať už jde o začátek a ukončení, nebo o množství látky,
užívání látky k odstranění abstinenčních příznaků,
průkazná tolerance (k dosažení stejných účinků je potřeba dávky zvyšovat),
postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a nárůst času potřebného k získání nebo užívání látky,
pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků.

Existuje ale závislost na internetu opravdu? Jde o to, jestli internet nebo konkrétní online aplikace můžou vytvořit podmínky pro vznik závislosti. Na tohle dilema poukazuje například psycholog Mark Griffiths termíny addiction to the internet a addiction on the internet (Griffiths, 2000). První pojem znamená, že si člověk určitou patologii s sebou přináší a na internet je jen prostředí vhodné pro její projevení. Patologie by se ale projevila i bez internetu (Blinka, 2015). Druhý pojem popisuje situaci, kdy patologii částečně nebo úplně způsobila právě charakteristika média. Pokud by člověk na dané prostředí nenarazil, žádné problémy by neměl. Ve většině případů se setkáváme s kombinací obou složek.

Závislostní chování ve vztahu k internetu dělíme do pěti základních kategorií (K. S. Young, 2004):

Závislost na virtuální sexualitě (kompulzivní používání webových stránek pornografického zaměření).
Závislost na virtuálních vztazích (nadměrné zaměření na virtuální vztahy).
Internetové kompulze (např. hraní online počítačových her nebo online nakupování).
Přetížení informacemi (nadměrné surfování na internetu nebo hledání
v databázích).
Závislost na počítači (nadměrné hraní počítačových her).

Pro E-Bezpečí a Nadaci O2 připravil René Szotkowski Univerzita Palackého v Olomouci