Čelilo vaše dítě bodyshamingu? Hoďte si mincí, pravděpodobnost je 50 procent. Kyberšikanu zažila třetina

Utéct z reality do virtuálního online světa nemusí přinést kýženou úlevu. S takzvanou kyberšikanou se totiž setkala třetina českých dětí, potvrdil výzkum Děti a kult krásy v on-line světě. A protože sociální sítě Sociální sítě je označení pro informační sítě (poskytované internetovými portály), které umožňují vytvářet virtuální společenství. Uživatelé mohou sdílet např. své osobní informace (osobní údaje, fotografie, video), komunikovat pomocí chatu a setkávat se tak s lidmi, se kterými by se uživatelé těchto portálů pravděpodobně nikdy nesetkali. a internet stojí primárně na fotkách a videích, není překvapení, za co děti schytávají kritiku: za vzhled. 

„Každé desáté dítě zažilo online kritiku jejich postavy, 14 procent dětí má pak zkušenost s negativními komentáři na svůj obličej nebo vlasy. A v reálném světě? To jsou výsledky ještě více šokující,“ popisuje výsledky manažerka Nadace O2 Dominika Herdová. 

Kvůli svému vzhledu zažilo zesměšňování 52 procent dětí. Podle údajů za rok 2021 Českého statistického úřadu připadají na jednu rodinu v průměru dvě děti. Můžeme proto předpokládat, že s problémem bodyshamingu se setkává skoro každá domácnost s dětmi. Ale problém se netýká jen mladistvých.

Nevyžádané komentáře vzhledu,  byť třeba v podobě „dobře míněné rady“ nebo drobné poznámky, mohou způsobit traumatizující zkušenost, které přetrvá mnoho let a spustit tak nekončící pochybnosti o sobě samém. Psychické obtíže a trápení nemusí být na rozdíl od fyzického zranění vidět.  Neuvážená slova mohou být pro děti a dospívající, které si budují vztah ke svému tělu, velmi zraňující.

„Děti vnímají, jak mluvíme o druhých a také jak mluvíme sami o sobě. Pokud budeme svůj nebo cizí vzhled urážet, naše děti budou dělat nejspíš totéž – budou opovrhovat druhými nebo sami sebou. Velikou podporu jim dáme už tím, když zapracujeme na vlastním vztahu ke svému tělu. Každý člověk si zaslouží respekt, bez ohledu na to, jak vypadá. A platí to i pro nás samotné. Děti mohou být výzvou a příležitostí, abychom se zamysleli nad vlastními postoji.  Naše tolerance bude i podporou pro ně,“ říká Helena Pravdová z organizace Moje tělo je moje.

Nejsme hateři… určitě?

Dalším zajímavým údajem z výzkumu je, že 92 procent dětí tvrdí, že se v online prostředí nedopouští zesměšňování, nebo urážení druhých. K bodyshamingu v reálném prostředí se přiznalo jen 13 procent dotázaných. 

Možných vysvětlení samozřejmě je několik. Třeba se děti ani v anonymním dotazníku nechtěly přiznat. Nebo se bodyshamingu v online prostředí dopouští i dospělí. Anebo jedno dítě uráží celou řadu ostatních. Nebo… nebo si třeba nejen děti, ale my všichni myslíme, že vyslovená poznámka není zraňující. Že je to přeci vtip, nebo jen sranda. 

Předem nevíme, koho třeba i jen úšklebek nebo odfrknutí znejistí a zraní. „Ve spolupráci s organizací Loono, která již 8 let učí veřejnost o prevenci, jsme připravili sérii materiálů o duševním zdraví, aneb jak pečovat o své #dobrenitro," dodává Dominika Herdová. 

Díky organizaci Loono si tak v O2 Chytré škole můžete přečíst, třeba že úzkostné poruchy můžou ničit vztahy i školní výsledky nebo si pustit video o prevenci duševních onemocnění. 

Děti a kult krásy v online světě 

Dle výzkumu celkem 52 % dětí zažilo v reálném světě výsměšky kvůli vzhledu. Konkrétně se jednalo ve 29 % případů o zesměšňování tělesných proporcí, ve 26 % případů pak o urážky týkající se obličeje nebo vlasů. Urážky kvůli oblečení nebo telefonu (značka, stáří mobilního zařízení) zažilo 22 % dětí.

Do výzkumu Děti a kult krásy v on-line světě  se zapojilo téměř 10 tisíc dětí a dospívajících ve věku 10 až 17 let. Cílem bylo zjistit, jak sociální sítě ovlivňují vnímání krásy, proč děti upravují svůj vzhled, jestli se respondenti setkali s nějakou formou online zesměšňování a jaký vliv mají tyto faktory na psychiku. Unikátní výzkum společně uskutečnily Centrum prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK) Pedagogické fakulty s Katedrou psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a společností O2. 

Nestyďme si říct o podporu. Vyhledat pomoc není znak selhání, ale naopak projev zralosti a zodpovědnosti. Důležité telefonní kontakty: 

Jsem dospělý a potřebuji pomoc sám pro sebe: 116 123
Jsem rodič a potřebuju pomoc pro své dítě: 116 00
Jsem dítě, mladistvý nebo student: 116 111

Autor: Kateřina Neumannová, Tým Bezpečně v síti.cz