Víte, s kým si vaše děti hrají?

Jednoduchá otázka má stále složitější odpověď. Nesouvisí to s věkem dětí, ale změnou způsobu, jakým tráví svůj volný čas. Jakmile vezmou do ruky mobil nebo sednou k počítači, a ponoří se do virtuálního světa her, je pro rodiče opravdu velmi komplikované zjistit, s kým se jejich děti baví a zachytit případné pokusy o jejich obtěžování. Mnoho současných online her totiž umožňuje hlasovou a/nebo textovou komunikaci mezi hráči a navíc obsahuje různá placená vylepšení nebo celý systém herní měny.

Pro sexuální predátory je pak relativně snadné navazovat s dětmi ve hrách kontakty a slibovat jim odměny třeba za to, že jim pošlou svoji fotku. To je ale často jen začátek. Děti se mohou stát cílem vydírání a celá konverzace se může přenést mimo hru, třeba na videochat.

Nedostatek osobního kontaktu nahrává predátorům

Na rostoucí problém sexuálního zneužívání dětí na internetu upozorňuje například i aktuální studie Nadace na sledování internetu, sídlící v anglické Cambridgi. Ta zjistila, že počet webových stránek, na kterých se nacházejí snímky dětí v různých sexuálních polohách, strmě narostl především během lockdownů při koronavirové pandemii. Nadace dokonce loni zaregistrovala celkem 63 tisíc takových stránek, oproti pěti tisícům před pandemií. Dvě třetiny fotek se sexuálním motivem navíc pořídily samy děti – často právě přes webkameru svého počítače. V osmi tisících případech se jednalo o děti ve věku 7 až 10 let.

Jednou z příčin tohoto více než desetinásobného nárůstu je výrazný přesun života na internetové komunikační platformy – který je právě u dětí ještě větší než u dospělých. Děti navazují kontakty stále častěji ve virtuálním světě, spíše než v tom reálném.

Technologie děti neohlídají

Co tedy můžeme jako rodiče dělat, abychom děti před sexuálním obtěžováním na internetu ochránili? Bohužel nám nepomohou nástroje rodičovské kontroly typu Google Family Link nebo Microsoft Family Safety. S těmi sice můžeme omezit přístup dětí ke konkrétním internetovým stránkám nebo zabránit spouštění určitých aplikací či her. Ale, jak jsme zmínili na začátku, k prvnímu kontaktu mezi sexuálním predátorem a dítětem často dochází v rámci běžné hry typu Roblox. Ovšem zakázat všechny hry a aplikace s možností komunikace mezi hráči nedává smysl. Takže co dělat?

• Především se zajímejte, co vaše děti na počítači dělají – projevte zájem a nechte si ukázat, jak se nějaká hra hraje.

• Zjistěte, jestli vaše dítě hraje hry a chatuje s kamarády a spolužáky, které znáte, nebo s někým úplně cizím. Ptejte se s kým.

• Krajní možností (v případě podezření) je použití softwaru, který umí pořizovat snímky obrazovky počítače vašeho dítěte a odesílat je do vašeho e-mailu.

Za všech okolností byste také měli dbát na to, aby vaše dítě rozvíjelo svoje kontakty a zájmy hlavně v reálném světě a nepreferovalo pouze online komunikaci.

Tématu rodičovské kontroly se věnujeme také vtipném videu, v článku o stalkingu a samozřejmě také na stránkách O2 Chytré školy.

Autor: Kateřina Neumannová, Tým Bezpečně v síti.cz