Oliheň na českých školách: Příliš brutální zábava nebo jen populární hra?
V českých školách výrazně narostla popularita seriálu Hra na oliheň (Squid game) z produkce oblíbeného Netflixu. Ač jde o seriál známý svou explicitní a brutální násilností, někteří žáci (i prvního stupně) jej se zájmem sledují, hrají seriálové hry nebo chodí po školních chodbách v hrozivých maskách dozorců, kteří v seriálu popravují neúspěšné hráče. Podle některých expertů takové chování může vést k otupělosti dětí a pocitu, že násilí je běžná věc. Jiní hru hodnotí jako neškodnou módní záležitost. Jak se k tomu postavit jako rodič? Pojďme se podívat olihni „na zoubek“.
Název seriálu pochází z podobně pojmenované korejské dětské hry. Děj se točí kolem tajné soutěže, ve které je na začátku 456 hráčů, kteří mají vážné finanční problémy a ocitají se na pokraji společnosti. Do hry se zapojí s vidinou, že výhrou splatí dluhy a začnou znovu žít. Neví ale, že každé kolo hry vede k eliminaci, resp. vraždě hráčů, kteří prohrávají. Tím se zvyšuje potenciální finanční výhra pro zbývající účastníky. Na platformě Netflix jsou již dvě řady tohoto seriálu, a to s označením jako obsah vhodný pouze pro dospělé nebo mladistvé pod dohledem dospělých. Někteří čeští experti doporučují věkovou hranici 18 let z důvodu explicitního násilí.
Proč je Hra na oliheň tak úspěšná?
Seriál nabízí originální a šokující scénář. Autorům se podařilo namíchat lákavý koktejl v podobě triviálních dětských her, brutálního násilí, napětí, nečekaných zvratů a emocí spolu se skvělou režií, hereckými výkony a vizuálními efekty. Třešničkou na tomto korejském dortíku je silná podpora na sociálních médiích. Koncept tak zaujal diváky po celém světě a vyvolává širokou diskuzi.
Proč je seriál lákavý pro děti? Hra na oliheň fascinuje děti tím, že spojuje známé dětsky jednoduché hry s překvapivě dramatickými a šokujícími scénáři. To v dětech vzbuzuje zvědavost a vzrušení. Svou roli také hraje silný sociální tlak, kdy se o seriálu mluví ve škole nebo mezi kamarády. Navíc je poměrně snadno dostupný na Netflixu. Pro některé děti může být lákavé sledovat něco, co je považováno za zakázané nebo nevhodné pro jejich věk.
Experti se v názoru úplně neshodují
„Myslím si, že hlavní problém tkví v tom, že něco takového vůbec děti sledují. Ale to se, bohužel, netýká jenom Hry na oliheň. Pokud je nějaký film či seriál ve Velké Británii nepřístupný do 15 let a v USA do 18 let, asi to má nějaký důvod,“ varuje Lucie Zahrádková, metodička prevence jedné z pražských základních škol.
Jaké riziko hrozí dětem, které seriál sledují nebo se s postavami ztotožňují? „Pokud takové produkty sledují malé děti, podle mého mínění jakýmsi způsobem otupí vůči neuvěřitelnému násilí a brutalitě a budou je pokládat za méně závažné nebo až zcela běžné,“ říká Lucie Zahrádková.
Rodiče by měli mít v první řadě přehled o tom, co jejich děti na sociálních sítích a v televizi sledují. „Nedávno mi jedna maminka řekla, že její devítiletý syn chtěl jít za toho „pandulu“ ze Hry na oliheň na karneval a že mu to nedokázala rozmluvit. Dle mého si dítě neuvědomuje, že ten „pandula“ je dozorce – kat,“ dodává Zahrádková.
Dominika Herdová, ředitelka Nadace O2 a vedoucí projektu O2 Chytrá škola, který učí děti, rodiče i pedagogy, jak být v online světě v bezpečí, vnímá, že jde o aktuální téma zejména u dětí 3. – 5. ročníků základních škol.
"Děti přirozeně napodobují to, co vidí kolem sebe, a populární kultura včetně té televizní výrazně ovlivňuje jejich hry. Pro ně samotné jde často spíše o napětí, pravidla a soutěžení než o samotné násilí. Místo odsuzování jejich zábavy je proto důležité vést je k tomu, aby dokázaly rozlišovat mezi fikcí a realitou, chápaly důsledky svého chování a učily se zdravým hranicím. Otevřený dialog a vysvětlování jsou podle mě klíčové pro to, aby si děti mohly bezpečně a smysluplně hrát," vysvětluje Dominika Herdová.
Psycholožka a metodička vzdělávání neziskové organizace Onfine se domnívá, že děti baví hlavně seriálové hry. Jde vlastně o podobné klasické dětské hry, které známe z našeho dětství. „Bohužel v seriálu jsou tyto hry spojené s násilím a vražděním lidí, to ale spoustu dětí neřeší. Myslím si, že dětí vnímají, že seriál není pro ně vhodný, a tak můžou stoupnout v ceně u vrstevníků, když znají něco nepřístupného. Často stačí znát jen hry a jména postav, ani se nemusí přímo dívat na seriál," říká Radka Kůřilová.
Co v takové situaci mohou dělat rodiče? „Je dobré k tomu přistupovat jako ke každému online obsahu. Dospělí by se měli zajímat o dětský digitální svět průběžně. Součástí běžné komunikace by mělo být, co dětí dělají a sledují online, co je na tom baví, jaká mohou být úskalí. Běžně by se měli dospělí s dětmi bavit o tématech jako je násilí, které je přítomné ve všech médiích. Tento způsob prevence je nejefektivnější,“ uzavírá Radka Kůřilová.
Autor: Blanka Vokounová, O2
