Zpět na webový portál

Zdravé a nezdravé motivy k hraní her (6/6)

Pro pochopení toho, co třeba právě vaše dítě láká nejvíc, co je pro něj na hře nejatraktivnější, pomůže prozkoumat jeho konkrétní motivy. Pokud jim porozumíte, možná dospějete k jednoduchým odpovědím na složité otázky jako jsou “Jak dítě od obrazovky odlepit a opravdu ho zabavit v reálném světě?” nebo “Co by pomohlo změnit, aby hry nebyly to první, po čem dítě sáhne, když se nudí?”.

Psychologové v rámci motivační struktury her pracují s třemi základními složkami:

  • úspěch
  • sociální vztahy
  • a imerze (ponoření se do virtuálního světa a odpoutání od toho reálného).

Úspěch může znamenat touhu získat moc, rychle postupovat, vyhrávat a konkurovat ostatním. V rámci sociálních vztahů můžou mít hráči zájem o kontakt s ostatními hráči, být součástí party nebo týmu, touží vytvářet dlouhodobé smysluplné vztahy s ostatními.

U imerze hráče motivuje tvorba virtuálních postav, hraní rolí, vytváření a vyprávění příběhu. Součástí toho všeho je i útěk – vyhledávání herního prostředí za účelem vytěsnění problémů skutečného života.

Tyhle motivy se objevují v běžném životě a spousta našich denních aktivit se jim podřizuje. Každého z nás motivují některé z nich, zatímco další jsou v pozadí. Pokud se ale hra stala hlavním prostředím, ve kterém může docházet k jejich uspokojování, může jít o začátek problému. To, že děti hry baví a jsou při hraní šťastné, nevadí. Jde o skvělé prostředí, ve kterém se lze odreagovat, zařádit bez hrozby sankcí, potkat se s kamarády v novém kontextu a taky se něco naučit – třeba strategicky myslet, racionálně plánovat, rychle reagovat apod.

Hra ale nesmí být náplastí na životní problémy. Neměla by se zdát dokonalejším světem, ve kterém můžeme najít opravdové životní štěstí.