Zpět na webový portál

Webovým článkům a příspěvkům na sociálních sítích, které se tváří jako zpravodajství, ale šíří výmysly nebo polopravdy, říkáme fake news (doslova falešné zprávy).

Jsou postavené na lžích, výmyslech nebo zavádějících informacích. Kromě majitelů dezinformačních webů jsou v mnoha případech dílem cizích zpravodajských služeb. Ty se tak snaží ovlivňovat veřejné mínění, nebo i přímo volební výsledky.

Fake news se z pochybných dezinformačních webů, které bývají jejich zdrojem, šíří dál díky falešným účtům na sociálních sítích. A tady se k nim pak dostávají skuteční, často příliš důvěřiví lidé. Často si ani nejsou vědomi, že se stali obětí manipulace. V dobré víře informace sdílí mezi své přátele.

Pokud si všimnete, že kamarád nebo známý sdílel fake news, upozorněte ho na to v komentáři nebo v soukromé zprávě. Příspěvek rozhodně nesdílejte dál. Bez řádného vysvětlení jeho nepravdivosti mu pouze přidáváte na popularitě.

 Podvržený citát herce Jana Wericha, který se šířil sociálními sítěmi. 
 Podvržený citát herce Jana Wericha, který se šířil sociálními sítěmi.

Jasný znak fake news?

  • tvrzení, že „oficiální média o tom nepíší“ (ani nemůžou, protože nelžou)
  • „co když je to pravda“ (není a nebývá těžké si to ověřit).
  • „píšeme bez cenzury“

Stejně tak jako časté využívání skutečných, částečně pozměněných událostí (například když se fotografii nebo videu přisoudí úplně jiný význam).
 

Jen na české dezinformační scéně působí skoro 40 webů, které jsou někdy přímými tvůrci dezinformací a manipulací.  Ve většině případů „jen“ přebírají svůj obsah od stejně laděných platforem – ať už těch českých, nebo cizojazyčných, nejčastěji anglických a ruských.

Většina dezinformačních webů na české scéně nemá příliš velkou návštěvnost. Největší problém je, když se informace pocházející z dezinformačního webu rozšíří na sociálních sítích, kde si následně žije vlastním životem. Ještě větší potíž přichází, když se obětí dezinformace stane veřejný či politický představitel.

Šíření fake news může být někdy trestné. Často jde o poplašné zprávy a pomluvy. Šíření poplašné zprávy je v České republice od roku 2009 trestný čin, jehož se dopustí pachatel, který úmyslně způsobí „nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá“. Za to je možné jít až na pět let do vězení.

Další problém je, že 6 z 10 lidí sdílí a šíří články, u kterých četli jen nadpis. Titulek článku by měl vystihnout nejdůležitější informaci článku. V praxi se spíš ale stává, že titulky – zvláště v bulváru nebo na dezinformačních webech, jsou zavádějící, slibují odhalení skandálu, aby přilákaly co nejvíc čtenářů. Teprve po přečtení článku zjistíme, že realita až tak skandální není.

Úplně jinou kategorií jsou satirické weby nebo rubriky. Titulky z těchto stránek lidé často sdílí v domnění, že jde o reálnou zprávu. Pokud by si ale rozklikli celý článek, zjistili by, že je to jen záměrně vytvořený a přiznaný vtip. V Česku má satirickou rubriku třeba časopis Reflex (Divoký kačer). Mezi satirické weby patří třeba Paralelní listy.

Většinu fake news je snadné odhalit. Stačí se podívat na skutečné seriózní zpravodajství (veřejnoprávní i soukromé) a porovnat popis události na více zdrojích. Často stačí dát zprávu do vyhledávače, a zjistíme, že fake news už dávno někdo odhalil a vyvrátil. Na internetu je navíc řada webů, které se tématu fake news věnují – vyvracejí je, rozkrývají zdroje i důvod existence. Pokud si nejsme schopní informaci ověřit (například se jedná o upravené video), nejlepší je ozvat se někomu, kdo věci rozumí víc.

O webech české dezinformační scény se dočtete mimo jiné v článcích na stránkách FORUM24, Evropské hodnoty nebo třeba Lupa.cz

A jedno aktuální téma: Jak se orientovat v (dez)informacích o koronaviru? Dvakrát čtěte, jednou sdílejte...

V době, kdy stačí jeden klik, aby se informace sdílela mezi masou uživatelů na internetu, se fake news mimořádně daří. S šířením zákeřného koronaviru se ale ještě více vypouští do on-line prostoru fake news, které situaci nepomáhají. Dokonce šest z deseti Čechů se s dezinformacemi o COVID-19 už setkalo a víc, než polovina z nich jim nejdřív věřila. Jakým zdrojům ale v tomto (dez)informačním labyrintu uvěřit?

Můžeme podléhat iluzi, že nás se fake news netýkají. Mezi Čechy však řádí tyto zprávy stejně jako ve světě a někdy je velmi těžké je odhalit. Podle webu Mediaguru.cz se až 81 % Čechů setkalo s fake news a téměř všichni jim zprvu uvěřili. Více než polovina jim věřila opakovaně. Tato data jsou srovnatelná s mezinárodním průměrem, jak vyplývá z výzkumu Ipsos. Kde se falešné zprávy objevují nejčastěji? V drtivé většině jsou to webové stránky a facebook.

Dezinformace podporují zlehčování situace a podrývají důvěru v opatření

Nevinně vyhlížející lživé informace o koronaviru mohou ale napáchat pěknou škodu. „Když přesvědčíte nějakou část publika o tom, že COVID-19 není tak nebezpečný nebo že se má léčit ‚alternativně', podaří se vám šířit chaos, znejistění, paniku a destabilizovat tím cílové publikum," uvádí odborník na dezinformace Jakub Kalenský z think-tanku Atlantic Council pro deník Aktuálně.cz. To se podle Jana Cempera ze serveru Manipulátoři.cz promítá v nedůvěru vládě a jejich opatření, což současně sledují sociologové.

Začátek boje s dezinformacemi o koronaviru česká vláda zaspala a dočkala se dokonce varování od EU nebo ze strany expertů. Alespoň teď se zdá situace růžovější. Na začátku října 2020 bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula avizoval, že ministerstvo uzavřelo spolupráci s firmou Semantic Vision a začal s dezinformacemi bojovat, jak informuje deník Aktuálně.cz. Expert na dezinformace z této společnosti František Vrabel vidí současnou situaci ještě palčivější než na jaře, jak uvedl pro iRozhlas.cz. Dezinformace, které se týkají koronaviru a kolují po českém Facebooku, vyvrací také zpravodajská agentura AFP, kterou na to sociální síť najala. 

Čemu věřit? Ověřené informace nabízí nový web o COVID-19

Dalším pokrokem je i vznik nového vládního webu covid.gov.cz, který v několika jazykových mutacích nabízí přehled současných opatření a výčet kompenzačních programů pro podnikatele. Za jeho spuštěním stojí podle serveru Lupa.cz poslanec TOP 09 Dominik Feri, který interpeloval na premiéra Babiše, proč už takový web nevznikl na jaře. On sám se na jeho tvrobě podílel se společnostmi Česko.digital a NAKIT a za dobrovolné pomoci různých profesionálů.

Obrátit se můžete i na slovenské zdroje. Naši sousedé jsou totiž v boji s dezinformacemi napřed a státní web s informacemi o koronaviru spustila tamní vláda už na jaře 2020. Inspiraci lze také najít v návodu „Ako sa nenakaziť hoaxami o covide”, který vytvořilo pro veřejnost slovenské Ministerstvo zdravotnictví a získalo si oblibu i v českém online prostředí.

Spolehnout se můžeme i na informace z oficiálních webových stránek a profilů na sociálních sítích státních institucí. Vyplatí se sledovat například Ministerstvo zdravotnictví včetně jeho facebooku. Pokud tápete v informacích ohledně COVID-19 třeba v otázkách prevence, jak postupovat při podezření na nákazu nebo co dělat v případě pozitivního testu, pomůže vám web příslušné Krajské hygienické stanice

Ze soukromých profilů nabízí relevantní informace například Twitter bývalého ministra zdravotnictví Jana Blatného. Oblíbeným, přehledným a velmi aktuálním zdrojem novinek v oblasti vládních nařízeních je instagramový profil poslance Dominika Feriho, který si od jara získal statisíce příznivců, hlavně mezi mladými lidmi. Pokud chcete usadit informace do vědeckého kontextu, zkuste sledovat na sociálních sítích odborníky. Třeba neurovědec a biolog Omar Šerý už od jara na svém Twitteru předvídal budoucí vývoj koronaviru s téměř naprostou přesností.  

Situace okolo vývoje fake news je podobně nepředvídatelná jako koronakrize. Zvláště v této podivné době, kdy strach a nejistota nabourává naši schopnost rozlišovat, zda je informace pravdivá či nikoliv. Jedinou pravdou zůstává, že na dezinformace (nejen) o koronaviru téměř jistě narazíme a je na nás, jak je zpracujeme. Pomáhat nám se orientovat v labyrintu (dez)informací ale mohou spolehlivé důvěryhodné zdroje a ověřovat si zprávu na více místech, než ji vypustíme dál do našeho okolí. 

 

Podklady ke stažení

Videa